Veselý šraml
Shpil balalaika, freylekh zol zayn!
Zabrnkej na balalajku, ať jsme veselí!
(Tumbalalajka, lidovka ruských Židů, jidiš)
Balalajka se nekonala, veselí jsme byli. Kapela i publikum v poměru 5:25, což je na malý sálek Jeskyně pod Střelákem solidní podíl.
Zabrnkej na balalajku, ať jsme veselí!
(Tumbalalajka, lidovka ruských Židů, jidiš)
Balalajka se nekonala, veselí jsme byli. Kapela i publikum v poměru 5:25, což je na malý sálek Jeskyně pod Střelákem solidní podíl.
Dorazili chlapci z Plzně v pětičlenné sestavě. Podle anotace ovšem v ideálním případě hrají v sedmi. Dominantní harmonika s klarinetem, v rytmické sekci elektrická basa a sólo buben s příslušenstvím, vše na popruhu; optimismem sršící showman zpěvák ve chvílích vokálního volna foukne do příčné flétny. Do naplnění definice typického šramlu, malého souboru s dechovou sekcí, schází housle. Ony skutečně trochu schází, i tady a teď, bylo by ještě veseleji! V medailonku kapely na webu kulturního zařízení je ovšem zastoupení houslí v kapele zmíněno. Houslista nejspíš ochořel, škoda.
Ideálním začátkem koncertu po procházce frišným ovzduším přes náměstí kolem hradeb je v aktuální nabídce restaurace zmíněná královská dršťková. Horká, je jí hodně, neošizených drštěk jak z celého hovězího žaludku, chleba čerstvý a měkkoučký. Kuchaři se sice trochu utrhla kořenka s kmínem, jen trošičku ale a tak dršťková zahřeje a zasytí. Polívka je grunt, v tomto případě i pevný základ pro následující potěchu ducha. Ještě kofolu do půllitru a vzhůru po schodech dolů, do klubu.
Kapela startuje podle harmonogramu, diváků tak akorát na zaplnění přenosných sedaček v sále pod klenbami sklepení. Následuje přes hodinu rozjásaných, veselých i smutných melodií: klezmer, cigánské songy, lidovky středoevropské i balkánské, dojde i na Rusko a Itálii. Skočné písničky nenechávají nikoho v klidu, dokonce i já - odměřený chladný morous - škubu se epilepticky do rytmu a strachuji se o skládací dřevěnou křehotinku pode mnou.
Obdivuji lingvistický záběr kapely! To máme kromě naší rodné řeči: slovenštinu včetně nářečí, romštinu, polštinu, ruštinu, hebrejštinu, jidiš, italštinu a snad i řečtinu v jedné písni, tou si jistý nejsem. Ačkoliv charismatický zpěvák-moderátor průběžně shazuje své jazykové schopnosti, přednes je perfektní. S několika kousky vypomáhá klarinetista, který - dle fyziognomie a uhrančivého vzhledu - má chandru haličských Židů a snad i geny cikánských baronů v krvi.
Vůbec jde o zajímavý kvintet, který svou muzikou posbíranou po lukách, polích a kopcích bývalé habsburské monarchie žije. Kluk v bekovce, bravurně vládnoucí harmonikou, bude metodickým vedoucím, kapelníkem. Překládá texty (Vysockij), na požádání vyloží význam těch nepřeložených.
V přídavku dojde i na autorskou tvorbu skupiny, která přesně zapadá do balkánského repertoáru svým rytmem, v bluesově podbarveném textu se chlapi hlásí k tradici široké a komplikované duše dávných i současných obyvatel východní Evropy. Zpěvák se ještě před úplným koncem zmiňuje o profilech na sociálních sítích a taky klasických vizitkách zde k dispozici: "To kdybyste chtěli podniknout nějakou akci!" Hned mě napadne, že pokud bych se měl ještě někdy ženit, tohle je ideální kapela pro obstarání zábavy řádně veselé a roztančené svatby v Kusturicově duchu. Budu o tom přemýšlet! 😏
Do dramaturgie klubu Cavern tento kousek skládačky přesně zapadl. Menšinových žánrů pro menšinové posluchače není nikdy dost. Mám radost, že mne po letech konečně napadlo se těchto perliček ve sklepě Střeláku účastnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat