čtvrtek 31. května 2018

(Nic moc) Čerstvé pípy


Žena je jako páková baterie: ach jak tenká je hranice mezi záplavou vroucnosti a studenou sprchou!
22:18 - 21. 4. 2018 


Přeslech v ranním Radiožurnálu: "Večer bouřky, místy silné, s přívalovými dešti
a vlnobitím..."
Zasnil jsem se!

7:52 - 2. 5. 2018
 

Michal Kocáb reaguje na prezydentovo prohlášení: "Tehdy nový Čok byl v Pražském výběru testován ještě než to bylo cool!"
13:35 - 4. 5. 2018

Jak se rozmnožují panovníci?
Dělením. Rozděl se a panuj!

20:36 - 5. 5. 2018

Ráno na benzínce. Vedle mě stojí Yeti. 
Škoda, že už nevyrábí; jedině jetý.
6:17 - 9. 5. 2018

Byl velmi odpuzující. Při stanování to byla výhoda.
17:00 - 10. 5. 2018

Život začíná vždy velkým Ž!
15:24 - 15. 5. 2018

Konec cel
na ocel!

12:08 - 17. 5. 2018

Anarchomonarchistická úvaha: Kdyby teď ten mládenec v drogovém rauši na svatební afterparty ubodal novomanželku, volaly by miliardy fanoušků Britské královské rodiny: "Prince Harry je nevinnej!"? Jestli jo, tak punk's not dead! 
#RoyalWedding2018
6:31 - 21. 5. 2018

Program na zbytek dne:
15.00 Pedikúra
16.30 Español
20.00 Deadpool
Myslím, že to má solidní gradient. ¿Verdad?

14:19 - 22. 5. 2018

Proč čtu zkratku pro svářecí příkaz - sv. př. - jako svaté přijímání?
6:09 - 31. 5. 2018 


čtvrtek 17. května 2018

2x na téma "Obtížný přístup ke kultuře"

1 - Praha, Holešovice, neděle 9.30

Zkoušeli jste někdy zaparkovat v okolí Veletržního paláce o víkendu? Já už několikrát a naposledy to šlo asi tak před 15 lety.
To člověk po ránu krouží jednosměrkami vybaven ze serveru mapy.cz vědomostmi o víkendovém bezplatném parkování v Holešovicích. Možností popravdě není mnoho - pár míst přímo kolem Veletržního paláce, něco na Miladě Horákové, něco kolem Národního technického musea.
Všechno ovšem v neděli ráno beznadějně plné, kolem NTM by místo bylo, jen pod cedule P přibyl dodatek, že maximálně 3 hodiny, což se pro celodenní výlet nehodí.
Dnes jsem se dočetl, že Praha 7 má obecně velký problém - v hustě osídlené oblasti je míst málo, parkovacích karet hodně, nedostane se ani na všechny oprávněné. A tak na návštěvnických zónách bez skrupulí stojí domorodci, toho jsem si všiml - A na registračkách mají všichni.
Těším se, že v důchodu, kdy plánuji ještě intenzivnější kulturní život, dočkám se použitelných parkovišť P+R. Klidně budu parkovat někde u Kladna, stačí dost volných míst, přijatelný poplatek a MHD za vraty parkoviště.

Ale žádná tragédie s nezaparkováním se nekonala - jen jsem si oživil labyrint uliček výstavné čtvrti i z hlediska bezohledného jedináčka v čoudícím autě; pěšky ho mám dávno ochozený. A jako vždy skončil u chodníku před Píseckou branou, kde to o víkendech bývá dobré, je tu dostatek nemodrých zón i pro přespolní a většina parkujících Pražáků o víkendu schází, protože jde převážně o zaměstnance Ministerstva obrany, aktuálně mimo službu.
A došel jsem do těch vytoužených Holešovic (Veletržní palác, Svět knihy, Stromovka, DOX) pěšky. Přes Letnou, ještě liduprázdnou, byv atakován chmýřím z odkvétajících stromů. Jen jsem byl trochu rozmrzelý. Ze dvou důvodů. Že jsem vůbec měl drzost to v Holešovicích zkoušet a taky skrz polétavý bordel, protože - ač nejsem alergický - neustálé vykašlávání hedvábných kokonů a lovení něčeho z oka velmi brání soustředěnému pozorování pamětihodností na trase pochodu.

2 - KnO, kino Egerie, středa 18.50

Vyrazil jsem na finský výpravný válečný film Neznámý voják. Do našeho kina.
Věděl jsem z webových stránek, že se v předprodeji neprodal ani jeden lístek, ale to je u méně
komerčních filmů naprosto běžné; byl bych překvapen, kdyby tomu bylo naopak.
Snažil jsem se ale vzít věci do svých rukou a oslovil partu štamgastů od Draka, pětatřicetiletých mladíku, kteří jsou všichni odborníci na military history. Zejména po pátém kousku sypou znalosti o výzbroji, bitvách, generálech a počtu padlých ve všemožných válkách z rukávu. Hlouček amatérských historiků vyslechl mou úžasnou zprávu o zvěčnění méně známějších epizod o snaze Finů nenechat si během WWII kálet na hlavu především od Rusů a jejich bojích o dvakrát ztracenou a jednou dobytou Karélii a přilehlá území.
"Historici" vyslechli, pokývali hlavami a mou výzvu "Pojďte na to se mnou!" zamítli konstatováním, že o filmu vědí, mají v merku a jak bude ležet na netu, stáhnou a kouknou. Nač se belhat do kina, že jo, když za cenu vstupenky pořídí u Kájiny celé 4 půllitry géčka a malého ferneta k tomu a ještě to mají blíž domů. OK, potřesu hlavou - není to poprvé ani naposled, kdy jsem se snažil marně, ach marně, a musím hledat dál.
Přes facebook napíšu Davidovi, místnímu profesoru dějepisu. "Davide, skvělý finský film - trochu dobrodružný, trochu cestopisný..." David mou snahu v zárodku zarazí, David ví, David plánuje! To už jsme dva! A vezme ženu. Takže tři! A řekl o tom studentům, že se jim znalosti ze snímku budou hodit při výuce - to jsou další eventuální lidé! Limit pro promítání = 5.

V kině jsem v 18.30, půlhodinu před začátkem. Stará známá paní od pokladny mi mává a volá: "To zase budete sám!" Odvětím, že dnes to vidím dobře a že film tentokrát uvidím, což za poslední rok nebývá pravidlem. Dám si kolu, pokecáme s tou dobrou ženou o nedávném Hastrmanovi s báječným Karlem Dobrým v hlavní roli hastrmana a dorazí ještě jeden chlapík, tak to už jsme 4. To se případně složíme na pátý lupen.
Deset minut před začátkem David ani jeho žena zatím nedorazili, přichází však jiná dvojice. Muž mého věku se synem, na první pohled milovníci historie. Je vyhráno!
"Jdete na film?"
"Na film? Blázníte?" zhrozí se ten muž, jaká hrůzná aktivita se od něj a juniora předpokládá a dodá: "Sháním Jiřinu, je tu?"
Jiřina je tu, právě vysává sál po odpolední akci dětiček z místní ZUŠ - popkorn, kelímky a papírky od bonbónů všude.
Tak jsme stále jen 4. David doráží 5 minut před sedmou, bez ženy. "Nemáme hlídání a mladá by to nedala." Takže jsme tři. Mám tu ale auto a alternativu, že pojedu na půl osmou do Chomutova na Gauguina, kterého sice dávají i v pondělí v Kadani, ale do Kadaně můžu pro změnu v neděli na tenhle film. Pro divácky neatraktivní "artovky" musí mít člověk lokálně dostupnou alternativu v rukávu a když nevyjde nic, vždy je tu ještě sobotní výlet do Prahy a Světozor, kde se hraje i pro jednoho.

Vše ale dobře dopadne. Těsně před deadlinem dorazí ještě jeden chlápek a za ním dva Davidovi studenti, školní propaganda slavila částečný úspěch. Je nás náhle o jednoho nad limit! Po začátku představení přijdou ještě dva diváci a to už je skoro rekordní účast - celých osm lidí v kláštereckém kině na artovém filmu! Plus stará známá od pokladny, která se taky přišla mrknout.
A film rozhodně stál za to, i přes více než dvouhodinovou délku. Bylo to napínavé celou dobu, taky dobrodružné a poučné, ta polízanice kolem nezávislosti Suomi nebyla podána černobíle, neboť i mezi Finy byli padouši. Dopadlo to dle očekávání blbě, i když Finsko mohlo dopadnout ještě hůře, třeba jako my, což nedopadlo, a svou neustále obhajovanou samostatnost a neutralitu si zachovalo přes lehké územní ztráty, které ovšem potrápily po válce všechny národy. Krom toho nejudatnějšího.
Dávám Vojákovi **** a těším se na další thriller o platících divácích...

středa 16. května 2018

od AVOKÁDA k ROBOTOVI
španělština versus čeština v běhu staletí 

Díl III. - Et vice versa


Slova českého původu ve španělštině /
Palabras de origen checo en español


Reverzní jazykový tok je z mnoha logických důvodů mnohem slabší, téměř zanedbatelný. Česká slova se navíc dostávají do oficiálních španělských lexikonů zprostředkovaně, především přes němčinu. Lingvistický „Blog de Lengua“, zabývající se i vlivy cizích jazyků na kastilštinu, uvádí pouhá čtyři slova. Další dvě lze dohledati ve wiktionáři a on-line španělském etymologickém slovníku.

Výraz el obús, neboli houfnice. Palná zbraň vynalezená husity, přichází do hispánské jazykové výbavy přes němčinu (die Haubitze) a francouzštinu (le obusier). Husitské „spanilé“ jízdy Evropou tak i po 600 letech slaví úspěch a Angličani mají díky bratříkům svůj howitzer, v Itálii střílejí z obice a inspirovaly se i další slovanské jazyky, viz polskou haubicu a ruskou gaubicu.
Podobný původ má slovo la pistola - pistole. V češtině původně píšťala pro podobu s hudebním nástrojem, „zpopularizovaná“ opět hnutím vyznavačů učení mistra Jana i v širokém sousedství Husovy rodné země. Pistole obohacuje většinu světových jazyků; někteří jazykovědci dovozují její původ k toskánskému městu Pistoia a příslušnému adjektivu pistolese, česká stopa je ovšem upřednostňována.
Pilsen, plzeňské – tento výraz pro typ piva je rozšířen celosvětově, velmi dobře známý a zhusta užívaný i ve španělsky hovořících zemích. Prostředníkem mezi češtinou a španělštinou byla opět němčina. Ta koneckonců stála u samotného pra-zdroje, když pivo „plzeňského“ typu začal pro ryze německý pivovar v Plzni (něm. Pilsen) vařit rodilý Bavorák. Dnes je „Plzeň“ ryze česká a nálepka „pilsen, plzeňské“ se stala rodinným zlatem, zdrojem vlastenecké hrdosti. A původně německý pivovar se časem stal vlastnictvím japonské akciovky Asahi.


Španělský jazykový blog neuvádí další výraz, který se v běžné španělštině vyskytuje a je českého původu: Polca (polka). Nikoliv ve smyslu „příslušnice národa“ severněji od nás, ale jako tradiční český tance v 2/4 taktu, který se od 30. let 19. století šířil z Prahy do celého světa, byv zpopularizován mnohými hudebními velikány, zejména Bedřichem Smetanou. Ani česká etymologie nepochází od severní Slovanky, ale od půlky, označující frekventantům tanečních kursů dobře známý poloviční rytmus. Pozdější hlásková změna půlka -> polka ale inspiraci polskými děvčaty připouští.

Výčet nemnoha slov českého původu ve španělštině pokračuje a také končí dvěma neologismy, slovy novými, vytvořenými uměle. V jednom případě díky invenci dvou světoznámých spisovatelů, v případě druhém hrála roli existence ještě známějšího spisovatele a jeho depresivních děl, plných bezvýchodné a absurdní poetiky.
A tak španělská verze wiktionáře uvádí termín kafkiano, přídavné jméno, které přirovnává obzvlášť absurdní událostí, stavy a procesy ke Kafkovým románům, zejména Procesu. „De hecho, es tan absurdo como un proceso kafkiano. - V podstatě to je stejně absurdní jako kafkovský proces“
Takové procesy známe dobře, ať už jde o totální beznaděj při styku s Úřadem, nebo když se jeden ráno probudí a ze všeho nejvíc si připadá jako nějaký velký hmyz (viz Proměna).
Čeština má i podstatné jméno pro podobné jevy: kafkárna. Tento výraz, odvozený od českého ptačího jména pražského rodáka židovského původu, který mluvil a psal německy, je obecně dokonalou esencí jazykového obohacování národa, dějinně vystaveného různým vlivům.

Celosvětově nejznámějším výrazem českého původu je označení umělého pomocníka při lidské práci, lidské robotě - robot.
Konstrukt páně Josefa Čapka, který přes rameno napovídá bratru Karlovi, spisujícímu dílo, později známé jako R.U.R., a potřebuje výstižně pojmenovat androgynního mechanického pomocníka. Josef vymyslel název dokonalý a od těch dob roboti vládnou světu, hispánský svět nevyjímaje.

Zmíněný španělský blog pro aplikovanou etymologii končí výčet původně českých slov v hispánském lexiku konstatováním, že národ český obohatil kastilštinu výrazy nemnohými, příčinu čehož vidí v nemalé geografické vzdálenosti obou kultur a nepočetnosti obyvatelstva České kotliny a přilehlých moravskoslezských provincií.
Článek o vlivu češtiny jazykovědec Alberto Bustos končí obecně platnou a skvěle formulovanou úvahou:
„Buďme si vědomi faktu, že čeština vládne velkým jazykovým bohatstvím a je hodna dalšího studia. Hodnota jazyka totiž nespočívá v množství jím hovořících a velikost národa nespočívá v počtu nul u položky ‚Obyvatelstvo‘. Čeština má své nezpochybnitelné místo mezi nejvýznamnějšími evropskými kulturními jazyky!“
Tato pravdivá slova jsou bezesporu báječným zakončením i pro tento exkurz do světa vzájemného obohacování dvou odlišných kultur a jejich jazykových prostředků. Nemůže být pochyb o tom, že Češi svým Španělům dobře rozumějí a je tomu i naopak - et vice versa!

Zdroje / Fuentes:
CZ: Jiří Rejzek – Český etymologický slovník (Leda 2015);
nase-rec.ujc.cas.cz (Slavomíra Ježková – Embargo, torpédo a další hispanismy v češtině); cs.wiktionary.org; cs.wikipedia.org.
ES: blog.lengua-e.com (Palabras de origen checo en español);
es.wiktionary.org (kafkiano); etimologias.dechile.net (polca); spanishdict.com.


úterý 15. května 2018

od AVOKÁDA k ROBOTOVI
španělština versus čeština v běhu staletí 

Díl II. - Castellano vs čeština


La influencia / Vliv

Lexikon jazyka českého zahrnuje dlouhou řadu slov španělského původu, hispanismů. Mnohem delší řadu, než by nepoučený našinec čekal. A mnoho slov španělské podstaty by bez nápovědy nejspíš ani neodhalil!
Kastilština měla na češtinu rozsáhlý vliv především v 16. st. díky kosmopolitní feudální třídě, tuzemské šlechtě.
Španělština nás v této době obohacuje svými výrazy, ale i – jako prostředník – slovy z cizích jazyků, především arabštiny, katalánštiny a jazyků indiánských. Velké množství slov hispánského původu se k nám dostává i nepřímo, prostřednictvím dalších jazyků – zejména italštiny, němčiny a francouzštiny.

La influencia recta / Vliv přímý

Přímo z kastilštiny přichází slova označující hierarchii společnosti (grand, hidalgo, junta, kasta, kamarila); pojmenování činností, pro které tehdejší čeština neměla významový ekvivalent (conquista); názvy tanců, písní a hudebních nástrojů (fandango, habanera, flamenco, kastaněta, tango, salsa, čača, rumba, zarzuela); kratochvilné zábavy (siesta, korida, pikador, matador, pelota); výrazy každodenní – názvy jídel (paella), nápojů

(malaga, sangria), oblečení (bolerko, sombrero) a výrazy odborné (kordillera, kaldera, tornádo či ovce merino).
Řada výrazů je v češtině užívána s významovým posunem oproti řeči zdrojové – hacienda (pův. statek), eldorádo (bájná země), merenda (svačina). I běžně používaná slova paráda, embargo a torpédo jsou prapůvodu kastilského, byť na počátku významového řetězce znamenala něco jiného.
Leporelo si vzalo pojmenování od alba podobenek milenek, které pro Dona Juana schraňoval věrný sluha Leporello.
Eskadra původně značila „seřazený do čtverce“, dnes jde o taktický svazek loďstva nebo letectva.
A alkohol býval zprvu jemným práškem k líčení dam, poté destilační esencí, ještě později vinným lihem, až se stal tím, čím je dnes.

La influencia secundaria / Vliv druhotný

Z jiných jazyků nám španělština zprostředkovala další množinu výrazů.
Z arabštiny, která měla a má na Pyrenejském poloostrově silný vliv, přicházejí mešita, rošáda, gambit, alkovna, burnus, gala (přen. galán/ečka) a další. Z indiánských jazyků k nám byla importována slova čokoláda, kakao, káva, pampa, savana, tomaty a mnoho výrazů botanických a biologických. Z katalánštiny máme díky španělštině výrazy paella a barák.

La influencia indirecta / Vliv nepřímý

Mnoho slov španělských se do češtiny dostává nepřímo, díky jazykům zprostředkovatelským.
Italština nás takto obohatila galérou, grandezou nebo majolikou. Naše oblíbená němčina přinesla almaru, bandu, korek, kytaru, sekt a také piškot (bizcocho). Francouzština díky genealogickým propletencům tamních královských rodin přispěla eskadrou, eskamotáží, flotou a flotilou, též adjektivem bigotní. Dokonce i populární majonéza je jen zdánlivě původu francouzského a její název je odvozen od Mahónu, hlavního města baleárského ostrova Menorky.

Ojeada al futuro / Výhled do budoucnosti

Rozhodně se nemusíme obávat, že by většina slov, kterými nás kastilština obohatila, z našeho současného slovníku zmizela.
Zákonitosti lingvistiky přinášejí pravopisné nebo fonetické obrušování některých slovíček k obrazu našemu – na rozdíl od Španělů vyslovujeme h, ubíráme a přidáváme hlásky, zaměňujeme diakritická znaménka.
Některá slova, dříve běžná, časem zastarala, zarchaičtěla (bezoár, alkovna, merenda). S

rozvojem turistického ruchu a kosmopolitizací země naopak přibývají a na svou lexikální kodifikaci čekají výrazy nové, mezi jinými celá záplava termínů z oblasti stravování, zejména stylu Tex-Mex.
A tak můžeme do cantiny vyrazit na gazpacho, tapas, chili con carne, tortillu, burrito, tacos nebo nachos s guacamole či jinou salsou; popíjet některý z lahodných koktejlů (mojito, piňa colada, cuba libre); nebo poseděl u doutníku havana a třetinky světlého ležáku značky Corona, proložené panáčkem tequily nebo mezcalu.

Vztahy mezi španělsky mluvícími zeměmi a Českem rozhodně nejsou na mrtvém bodě, turisté proudí oběma směry a zatímco nelze očekávat významnější obohacení kastilštiny o termíny české, opačným směrem možná ještě něco připutuje a my – tak velmi přátelský a tolerantní národ - rádi otevřeme svou náruč a zvoláme: „¡Bienvenidos a checo amigos!“

Las otras palabras / Další slova

Přímo ze španělštiny: bola (zbraň, kamenná koule), bonanza (poklad, nález, kšeft), činčila, gerila, kanasta, kaňon, laso, liga, mačeta, mestic, mulat, patio, rodeo, silo a siláž, zambo (míšenec).
Prostřednictvím z arabštiny: algebra, cifra, nadir (astronomický podnožník, opak zenitu), zenit.
Z aztéčtiny: avokádo, axolotl (druh mloka), kojot, kopál (pryskyřice), nopál (opuncie), ocelot.
Přes polštinu máme vanilku a čamaru (kabát, pův. ovčí kožich), z maďarštiny pochází korteš (volební agitátor) a díky angličtině může Ivan Mládek drnkati na bendžo!
Výčet tímto nekončí, není definitivní - je další kupa hispanismů, které tento článek nezmiňuje!


pondělí 14. května 2018

od AVOKÁDA k ROBOTOVI
španělština versus čeština v běhu staletí

 
Díl I. - Ojeada al pasado / Pohled do minulosti

  
Lingvistická vybavenost Evropy byla v minulosti ovlivňována jazyky dominantních národů/kultur. Každé etapě vývoje kontinentu vévodila jiná „lingua franca“, všeobecný - ba módní - jazyk, univerzální nástroj komunikace, bez jehož znalosti by se zejména vyšší vrstvy společnosti neobešly. Jazykem aristokracie, diplomacie, obchodníků, vědců a umělců se tak postupně stávají řeči různé, slovní zásoba kterýchž rozmanitými cestičkami infiltruje jazyky národů méně vyvolených a dostává se tak do všeobecného nadnárodního povědomí a užívání.
Odedávna až do středověku byla takovým univerzálním jazykem latina. S nástupem renesance ve století 15. šíří se italština. V století 18. díky mocenskému rozmachu Ludvíků a Napoleonů k moci lingvistické přichází francouzština.
Tu s úpadkem feudalismu, díky jednoduché konstrukci a uživatelské přívětivosti pro

národy celého světa v minulém století vytěsňuje angličtina. Její pozice je i v století současném neotřesitelná a nezdá se, že by byla v dohledné budoucnosti nahrazena jazykem Konfuciovým, jakkoliv by tomu aktuální geopolitická situace mohla nasvědčovat.

Český národ krom nadnárodních univerzálních řečí podléhá též vlivu „větších bratří“. Určujícím cizím jazykem se od dob

nástupu Habsburků na český trůn a začlenění Zemí Koruny české do jejich impéria stává němčina. Není to podřízení úplně dobrovolné a žádané, nicméně náš jazyk je po dlouhá staletí germánské nadvlády tvářen měrou zásadní.
V roce 1945 s němčinou definitivně končíme, vítáme imperátora nového, ruština se chápe jazykových otěží. Což by obrozenečtí slavjanovilové první poloviny 19. století vítali s jásotem, pokud by netušili, co všechno takové východní obohacení obnáší. Asimilace ruského jazyka se však setkala se zásadně větším odporem než němčina a díky tomu a také poměrně krátkému trvání „věčných časů“ nezanechala na naší rodné řeči větších škod.

Své dvě století slávy zažila též španělština. Za vlády progresivní panovnice Isabely Kastilské na konci 15. století dochází k nebývalému rozmachu království. Pragmatická vizionářka podporuje objevitelské cesty, které na oplátku přinášejí zemi nesmírné bohatství, které umožňuje faktickou světovládu. Nastává Zlatý věk Španělska - „Siglo de Oro“, který se vine stoletím 16. a první polovinou 17. století. Království je v této periodě nejvýznamnějším hráčem na geopolitickém poli, španělština se šíří do dobývaných kolonií a současně se etabluje coby nejdůležitější jazyk evropský. V této době předává ostatním jazykům výrazy vlastní a též výrazy nové, importované z držav.


sobota 12. května 2018

Vyvrcholení na Měděnci

To si tak na sklonku krásného a téměř letního dne stojím v závětří a stínu, opřený o chladivou zeď kapličky na Mědníku.
Koukám dolů pod hory kukátkem. Ono je celkem zamlženo, do Kadaně a Žatce dokouknout lze, na Středohoří stěží.
Zespoda ke mně vystoupá pár, oba ke čtyřicítce, mají sebou dvě děti, které se placatí někde pod kopcem. Stoupnou vedle mě, on ji levačkou obejme kolem ramen, pospolu se zadívají
stejným směrem, stejně jako já omámeni neotřelou podívanou.
On náhle pozdvihne pravačku a ukazovák zapíchne v dál přes bílou špičku kadaňské radnice a praví: "Miláčku, vidíš tu vodní hladinu tam v dálce? Tu velkou vodní plochu?" Miláček přisvědčí, že vidí, dobře vidí tu velkou plochu tam na pozadí výjevu.
"Tak to je to slavné Kamencové jezero, velmi vzácné složením vody a také tím, že v něm žijí unikátní živočichové, kteří nikde jinde nežijí!"
Dvojchyba! Zabliká červený nápis v mém osobním centru vyhodnocování faktů. Ošiji se a lehce zamručím. Ale neříkám nic; úplně normálně držím hubu.
Z okouzleného pohledu, kterým naslouchající miláček obdaří ukazujícího a objasňujícího muže, totiž vyčtu, že miláček neměl o existenci proslulého Kamencového jezera potuchu, natož o té naprosto unikátní biocenóze.
Ta informace se nečekaně stala nádherným završením souběžného výstupu na vrchol. Turistickým opětovaným orgasmem. Co bych to byl za chlapa, abych nesolidárně narušil tak vzácnou erotickou chvilku!
Pár po chvíli slézá po kamenité stezičce z kopce dolů objevovat zákoutí výsypek a důlních jam rozesetých po povrchu vrchu, už za doprovodu dětiček. Muž pokračuje ve výkladu, příliš vzdálen mému sluchu.
Tak se kukátkem v klidu zaměřím na velkou šedou vodní plochu mezi Kadaní a Žatcem, na Nechranickou přehradu, která je neméně proslulá a unikátní, ovšem díky úplně jiným faktům. Blikající varovný červený nápis zhasne a vše je zase tak, jak má být.

čtvrtek 10. května 2018


Někdy se cítím jako osel. Buridanův osel.

Vám povím: "Je to fakt bída!"

Člověk ani nemůže zapnout telku nebo rádio, o zpravodajských serverech nemluvě, aby tam nebyli po jednom nebo najednou zmrd Babiš nebo zmrd Zeman, zmrd Foldyna nebo pitomio Okamura. Takže to jeden nakonec ani nezapíná, nevzrušuje se, uzavírá se do věže ze slonoviny a dělá pštrosa.
Já vím, že dělat pštrosa není vůbec dobrý, že se mi to jednou vrátí na dětech, i když žádný nemám. Že zase přijedou ruský tanky a zase tu bude vláda privilegovaný třídy, když to tak pude dál a všichni budou mít hlavu metr v duně, jen s řití vystrčenou k ojebávání.
Skoro všichni ti lidi moderní historie, co si jich vážím, tak či onak veleli k nějaké té občanské odpovědnosti a že blbům se nemá uhýbat, natož dělat, že všelijací blbové a s nimi spojené komplikace neexistujou. Říkali to furt a dost důrazně, to já dobře vím!


Taky ale říkala paní doktorka, když koukala do zprávy z laborky, a taky sestřička, když mi
měřila tlak a píchala mě do prstu, že když se budu vystavovat negativním podnětům, že když budu trpět stresy, kterými z toho všeho výše uvedeného trpívám, tak nebudu mít kdovíjaký životní vyhlídky a nejspíš přijdu o nohu nebo o obě, o ledvinu nebo o obě, oslepnu na jedno oko nebo na obě a nakonec ze mě bude stejně mrzáček izolovanej ještě mnohem hůř než ten pštros v písku, než ten Kájík schovanej ve věži ze slonoviny.

Je to hrozný dilema, vám řeknu! Nesnáším ruský tanky, debilní politiky a dělá se mi husina z restaurace vlády lidu. Zase ale mám rád svoje nohy, protože bych nemohl chodit po lučinách a sadech; mám rád svý ledviny, protože pojídám množství nezdravé stravy a to bych pak nemohl; vážím si svého zraku, páč bych to pak po sobě nepřečetl a neopravil hrubice.

A tak si taky vážím všech těch vážených moudrých a taky kamarádů, co v tom písku, v tý věži nejsou a nebudou a stresujou se i za mě, držím jim palce a prosím za shovívavost, že se straním toho věčného boje s blbostí a že upřednostňuju úplně sobecky svý orgány před blahem lidstva a - když ne světovým - aspoň evropským mírem.
Ale slibuju svatosvatě, že aspoň svou řiť budu pevně zakrývat rukama, abych nebyl nikým vojebávanej. O řezání rukou paní doktorka nic neříkala, tak to by mělo vyjít!

středa 9. května 2018

2.sen

Jinak ale stále abstinuji!

Zas jsem pil. Sen
jsem měl.
V limbu pil jsem
Pilsen.


Jaké auto bych si koupil, kdybych na to měl

Ráno na benzině.
Vedle mně stojí yeti.
Škoda, už je nevyrábí;
jedině jetý.

pátek 4. května 2018

Unfair trade

No co, co je takový ukecaný nešťastně zvolený pádišáh proti drobným dramatům všedního dne?
Páteční odpoledne mne zastihlo v Lidlu. Nic výjimečného, nic překvapivého, před víkendem je třeba se předzásobit - je dlouhý, navíc lednice začínala velmi připomínat vysavač (v angličtině je to vtipné).
Pořídil jsem podstatné, pečivo, mlíko, řadu dobrot a také ovoce dvou druhů. Banány, trs, s oválnými nálepkami 'Bonita Ecuador'. Bílé hrozno, bez pecek, v akci, půlkilová vanička, geolokační samolepka 'Dole India'.
Hrozná karbonová stopa, opačné konce zeměkoule, nadnárodní agrokoncerny. Na rovníku pod Andami vykořisťují zemědělce indiánského původu, na obratníku Raka u Gangy pro změnu vinaře indické. V košíku se mi sešel příklad geografického antipodismu a globálního neokolonialismu. Hanba mi!
Ale já jsem s tím smířen a žíly mi to úplně nerve. Banány u Mělníka zatím nerostou a zelený veltlín v Mikulově ještě nedozrál. Nic sezónního zatím není, místních jablek jsem přejedený z minulého týdne, navíc nemají tak hezké nálepky. Přitom by se mi kupovala mnohem lépe - zeleňoučké granny smith s lákavým štítkem 'Sady Klášterec Czechia', snad se toho dožiju!
Tak mám ty z potu peónů zrozené banány a vinné bobule zelenající se studem nad utiskováním příslušníků nižších kast. Mám je v košíku, zaplatím za tu ostudu a rychle ji s
pocitem spoluviníka cpu do tašky. Igelitky na opakované použití, abych dnes nebyl za 100% globálního škůdce!
A tu se přihodí to avizované drama. Vanička s vínem, samá hrana, není úplně kompatibilní s křiváckými žluťáky, a spolu se bez protestů nevlezou k litrovce mlíka, pečivu a dalším položkám. A jsou na sebe jako psi, tak zlí, netolerantní, za každou cenu se musejí pošťuchovat, odstrkovat, ublížit si.
Nakonec jsem je do té žluté potrhané Billa-igelitky nějak dostal, nicméně banány utrpěly pohmožděniny a teď jim to hnědne, a některé z bobulí pro změnu podstoupily podobný proces jako jejich šťastnější kolegyně z lisu na tekutou podobu plodu a nyní jsou z toho vulgárního presu v depresi.
Mám teď v lednici (ano, banány dávám zcela proti nařízením EU do lednice) frustrované plody nefér zemědělské politiky. Umístil jsem načepýřené kohouty do různých etáží, snad do plánované konzumace vychladnou a já nebudu požívati plody zahořklé či dokonce zatrpklé.
Dám jim chvíli a pak taky před-krmovou přednášku o fyzické a duševní zralosti a o tom, že ač plody různých koutů světa, vezly se na stejné lodi. A že by měly držet pohromadě jako shodné oběti korporátní zvůle, sjednotit se proti společnému nepříteli; sjednotit tak, jak to banány a hroznové víno umí, už ze samotné podstaty svých kmenů.
To by bylo, abychom nakonec na všechny ty lapsy, kterých jsem se dnes nákupem těchto plodů dopustil, společně nevyzráli a já nebyl za svou psychologickou sondu do vrtkavé duše jižního ovoce sladce odměněn!
Ale nejdřív ochutnám čokoládu ze stejného nákupu. 60% hořkou z Amazonie, de facto blízkou příbuznou ekvádorských banánů. Ta se do rozepře nezapojila, bez reptání způsobně zaujala vyhrazenou ergonomickou pozici v tašce, nikomu újmu nezpůsobila, ani nedošla ztráty integrity své.
Ona to totiž není jen tak nějaká zubožená neekologicky nadnárodně vykořisťovaná čokoláda. Tahle má označení 'Fairtrade' a je produktem spravedlivých mezilidských, výrobních i logistických procesů. Férová čokoláda.
Všem nám může jít příkladem, jak je kultivovaná, vyrovnaná a milá a jak se to hned projeví a pozná. Všem, nejenom mně, vám, banánům a vínu, i tomu našemu nešťastnému, frustrovanému, neokolonialisty vydíranému pádišáhovi.

úterý 1. května 2018


PRVNÍ MÁJ

Je prvního máje.

Na dvorech továren, v parcích a náměstí
vesele hudba hraje,
dělníků proudy jdou ulicí,
kynou si na pozdrav,
znají se, všichni jsou dělníci,
bratrský stav.


(Junáci, vpřed! - Týdeník SČM - 26.4.49)