2/2020/Haiku

Hle: únor bílý!

V éře oteplování

druh oxymóra.

Jabka, hrušky, citróny
(Disclaimer: tento blogpost není o 'výherních' automatech!)

Lednice prázdná, není tu nic pro mě, ani pro psa, třeba vyrazit!

Supermarket Norma je hned za dvěma rohy, nákup probíhá stručně, bez zbytečného kochání se výhodným zbožím, nechce se mi utrácet, navíc venku je kolem nuly a pes čeká přikurtován ke konstrukci ohrádky na pojízdné košíky a při tom solidně vibruje.

Je v Normě normou, že úsek ovoce a zeleniny nestojí za nic. Naštěstí je přes ulici prodejna místních sadů. Tam mívají solidní sortiment vlastnoručně vypěstovaných produktů a občas zavážejí i výpěstky cizoruční.
Psa připoutám podruhé, tentokrát k hromosvodu, teplota se nezměnila, klepe se (ne)vesele dál - pes, přeneseně i hromosvod.
Proběhnu prodejnu - u stěny regály s různými čaji, sušenými bylinami, medy a jinými věcmi, co nekupuji, tedy přehlížím.
Pod okny plastové přepravky s jablky. Spousta přepravek se spoustou jablek spousty druhů. To jsou plody rozlehlých místních sadů, co se táhnou do kopce mezi lázněmi a vrchem Šumná. Vyberu na pohled nejšťavnatější sortu, nejméně zkaženou půlročním skladováním. Zhruba kilo.
Pátrám po plodech jiných druhů a krom jedné přepravky s podezřele vyhlížejícími hruškami se nedopátrám  Hrušky jsou taky místních sadů, možná je ale otrhali kolem sítě okresek za humny, kde jsou hrušně všude a nikomu jinému nestojí za očesání. Tyhle malvice jím výjimečně, sem tam šťavnatou máslovku v sezóně, rozhodně nemám zájem o tyhle trudovité, tmavě zelené sušinky.

Pátrám dál, nedopátrám. A to jsem si utrhl dva mikroténové sáčky v očekávání pestrého výběru. Teď mám jen kilo jablek, hezkých červenožlutých jonagoldů, v jedné ruce a prázdný sáček v ruce druhé. Přistupuji k prodavačce, předávám plný sáček ku zvážení a vyptávám se:

"Nic jiného krom jablek dnes nemáte?"
"Máme. Ještě hrušky."
"Jo, ty jsem viděl. Myslel jsem nějaké jiné ovoce, co občas míváte - banány, citrusy..."
"Citrusy! Mám tady v bedně citróny, ale ještě jsem je nevybalila."
"To kvůli mně je vybalovat nemusíte, já citróny moc nejím."
"Nic jinýho bohužel není. A vybalit je musím, protože mi dneska navezli zboží, jsou skoro čtyři a já ještě skoro nic nevybalila!"
Dodá sadová paní se zívnutím, protože toho má tak akorát, šichta byla dlouhá. Já zaplatím 23 Kč za  šťavnaté pevné jonagoldy a nadbytečný pytlík strčím do kapsy - bude se hodit na hovínka venku třesoucího se psa. Ještě poděkuji a s pozdravem "Tak ať vám zbytek šichty uteče!" odcházím.

Prodavačka zabručí, že toho má tolik na vybalování, že všechno do zavíračky nestihne, nicméně mi taky mávne, a já, obtěžkán nákupem z Normy s přidanou hodnotou lokálních jablek, spěchám odpoutat čtyřnohého přítele, neochotně kmitajícího v interferencích s připojeným bleskosvodem.
Při večerní vycházce ho přivážu potřetí, před vietnamskou večerkou, která má otevřeno do noci, a dokoupím banány a mandarinky. I tady mají jabka, hrušky a citróny, jelikož ale snaživý vedoucí pro zboží jezdí svým obouchaným bílým tranzitem do velkoskladů sousedního Saska, jsou to plody cizí a já, když už si dám křupavý jonagold nebo šťavnatou máslovku, tak jedině tuzemské! A citróny, ty já moc nejím.

Poutník po Moravě

Došel jsem do Brna
chytla mě obrna.
Polio, polio,
nohy mě bolijó.

17. listopad 1989

Volby do EU vs Okres CV

Bez komentáře.

Infantilní

"Jen ať prší,
jen ať zle je!"
Miloš Zeman
z okna bleje.

Vráťa Mynář
na dvorku
nastartoval ponorku.

Akceleracionismus

Včera jsem na pedikúře pročítal speciálně pro tuto wellness proceduru odložené číslo magazínu A2 (6/2016), které je tematicky věnováno novému filozofickému směru. Akceleracionismu.
K tématu velmi těžko vyslovitelnému se v čísle vztahuje několik statí, fenomén rozebírajících od A do Z tam i zpět, logicky opakujících popis premis, argumentů, fakt, indukcí, dedukcí a konkluzí. Statí hýřících krásnými termíny jako paradigma, neoliberalismus, revoluce a aktuálněneopomenutelným zaklínadlem „diskurz“ - bez diskurzu dnes do tisku nelez!
Byv zbavován rohoviny, oštipován, broušen a zvláčňován, osvojil jsem si krok za krokem kompendium akceleracionismu. S ubývající hodinou kosmetického zákroku stále více blízek vhledu do problematiky. A snad jsem nakonec i prokoukl a pochopil. Pochopil, že čtu zásadní materiál pro budoucnost lidstva. Asi jako kdybych v roce 1868 četl během pedikúry zevrubnou recenzi Kapitálu.
Nebudu dále revoluční teorii a zbrusu nový světový názor (jeho manifest zveřejněn roku 2013, česky 2014) rozebírat, však si to najděte sami. Mám-li shrnout věc jednou větou, pak: Jde o akceleraci rozpadu kapitalismu zevnitř, nikoliv zásluhou běsnění revolucionizovaného proletariátu, ale díky revoluci vědecko-technické (VTR, automatizace, robotizace atd.) s důsledkem likvidace mocipánů a z toho vyplývajícího obecného profitu, generálního blaha, definitivní záchrany planety a lidstva. Jako bych místo recenze Marxe četl o kříženci raného Asimova s pozdním Campanellou.
Přečtené jsem průběžně konzultoval s paní pedikérkou, která je bystrá a vždy ochotná se něčemu novému nad rámec péče o dolní končetiny přiučiti. Ta nevycházela z údivu a na základě mnou citovaných stěžejních pasáží článků jsme ještě před finančním vyrovnáním za službu dosáhli konsensu, že taková revoluční akcelerace je věc veskrze potřebná a žádoucí. Samozřejmě s výjimkou pedikérnictví. Nehty si od žádného robota stříhat nenechám. Nikdy! Ani po definitivním vyřešení otázky rozpadu kapitalismu.

Karel Heligr

20. dubna 2016 v 15:06