Jaroslav vzal prima Věru,
přicházejí na návštěvu,
kráčí zvolna, oba bosí,
za ušima pírka kosí,
prsty slunce nesou zvenku
a nejednu prvosenku.
"Ahoj! To už tají ledy?
Je to věk, co naposledy..."
Vzápětí však sklesle hlesnu:
"Nechali jste doma Vesnu?"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)