Taxi, Praha a já
Býval jsem zběhlým uživatelem služby zvané Taxi. Tykal jsem si se všemi kláštereckými a půlkou kadaňských taxikářů. To je však dávno fuč a já od běžného užívání taxi zběhl. Takže jsem vlastně stále zběhlým uživatelem!
Jinak to bylo a je s mým užíváním městské individuální dopravy (MID, antisocka) v našem hlavním městě. Kam až mi paměť sahá, využil jsem v Matičce služeb drožky pouze třikrát. Pokaždé to bylo v podstatě jiné.
Poprvé jsme si stopli tágo před Slávií na podzim '88. Byli jsme čtyři parťáci z žižkovské Koleje 5. května s ostatními svazáky z ročníku na ročníkové akci SSM. Na vltavském parníku. Takovým akčním parníkům se tehdy říkalo Pařník. Počítám ale, že to se nezměnilo a pokud svazáci stále paří na parníku, říkají mu stále Pařník.
Akce končila před desátou, my ale stále neměli dost akce a tak jsme nejistým krokem doputovali od Železničáku po nábřeží do slavné Slávie, kde měli otevřeno do půlnoci. Netuším, co jsme v té nóbl kavárně popíjeli, bylo tam pro nás všechno strašně drahé. Něco jsme ale popíjet museli, jinak by si nás tam nenechali. I tak nás o půlnoci vykopli na Národní a my mávli na první taxi, co jelo kolem - volhu šedé barvy s pruhováním na bocích a pražským znakem na dveřích, káru státem monopolizované taxislužby.
Ani trochu se nám nechtělo tu dálku do kopce pěšky, metro už nejezdilo a noční tramvaje kdovíjak.
Taxikář to vzal nejkratší cestou a ta štreka nás dohromady stála kilo, což bylo asi dvakrát tolik, než by bývala stála, kdyby nás ten muž - typický pražský drožkář, bodrý chlapík středního věku v tuzexovém oblečení a s jadrnou mluvou - nechtěl pumpnout. Neprotestovali jsme proti tomu speciálnímu nočnímu příplatku protřelého mazáka pohodlným a podnapilým studentům. 25 Kčs na hlavu bylo na tu dobu poměrně dost, deset desítek ve čtyřce za rohem od koleje, jednou za čas se ale sneslo vyhodit si z kopýtka, zacálovat daň z luxusu, poplatek za zhýralý študácký život. Oni to nakonec stejně zaplatili milí rodičové, nic netušící v teplech svých tak vzdálených domovů na periferii republiky.
 |
| Kačka se Símou - jde se do Lucerny! |
Podruhé jsem jel tágem s Kačkou na začátku tohoto milénia. Z baru u Staromáku a taky na Žižkov, shodou okolností za roh od rohu, kde byla ta hospoda IV. cenové skupiny za rohem od koleje.
Měli jsme po akci s ostatními kamarády, Kačka byla s námi a nabídla mi přespání v takovém srandovním, ale velmi útulném kamrlíku v starosvětském činžáku, který jistě stavěl Martin Nedobyl blahé paměti.
To už bylo v éře mobilů a Kačka měla uložené číslo známého taxikáře, který byl fair a prověřený, žádný podvodník a sdírač peří z tučných kavek. A taky že jo - chvíli po objednání přifrčel sympatický kluk a jelo se na Žižkov. Úplně stejnou trasou jako při mé první jízdě za totáče, tyhle staropražské štreky se nemění. A tak jsme dojeli na druhý roh od koleje a platili nějakou solidní cenu, bez nočního příplatku. On klučina věděl, že si ho Kačka zase zavolá a 'náš zákazník = náš pán'. A to bylo proti té první jízdě úplně jiné, protože za komoušů tahle hláška o zákazníkovi neplatila, leda ironicky.
Ve čtvrtek jsme byli s děvčaty - opět u toho byla Kačka! - na koncertě. Zase v centru, v neméně kultovní Lucerně. Muzikanti to po dvou přídavcích zabalili, bylo půl jedné, metro zavřené, noční tramvaje jedou kdovíkudy a kdovíjak dlouho a noc před pracovním dnem, byť pátkem, se hodí každá minuta spánku. Ten spánek se týkal holek, já měl dovolenou. Síma, u které dnes přespím, bydlí v Libni, což z centra není coby kamenem dohodil. Volba padla jednoznačně na tágo. A tato třetí jízda byla úplně jiná!
Od dob totality se věci totálně změnily. Éru mobilů máme stále, stejně jako na počátku milénia, ovšem mobily jsou mnohem chytřejší! Síma ještě v průběhu krátké afterparty zaktualizuje apku na novém ajfounu. Ve chvíli, kdy přišel čas udělat Lucerně pápá, zmáčkne vzkaz službě Liftago. "Za tři minuty je tady!", na mapě na displeji sleduje, jak se Liftagem avizovaný fordfocus blíží ulicemi nočního centra.
Kačka bere taky taxíka, platformu konkurenční, dnes velmi medializovaný Uber. Ten mladík od minula už asi nejezdí, ona taxikařina není práce napořád. Kačce to jede taky hned, jen z druhé strany pasáže Lucerna, přímo z Václaváku. Loučíme se, olíbáme, rozutečeme. Kačka směr Žižkov, na téměř samé místo za dvěma rohy od Páťáku, Kačka je svým místům věrná. My zalezeme do ve Vodičkově již přistaveného fordfocusu, přijel před minutou.
Vítá nás žena - opět změna! - středního věku, ze zadní sedačky jí nevidím do tváře, ale má příjemný hluboký hlas. Žena tím sametovým témbrem stručně ověří totožnost zadavatelky požadavku do aplikace, uživatelky Símy, otočí fordfocuse na fleku a jme se proplétat uličkami Nového města, směrem ke Slávii - vida, styčné body bychom měli napříč historií!
Ještě než se dopleteme na Národní, probíráme se Símou dosud neprobraná témata. Pak stojíme na křižovatce u Slávie, kde je již zhasnuto, zavíračku mají pořád stejnou, o půlnoci. Blinkr doprava a před námi tramvaj č. 22, která doprava vůbec nemá jet, má jet rovně Mostem Legií, čemuž se nahlas divím a paní řidička mi vysvětlí, že druhá strana řeky je pro tramky aktuálně zavřená a že dvaadvacítce nic jiného nezbývá. A tak se organicky zapojí do konverzace a tím svým sonorním altem s námi konverzuje. Což je další změna, s taxikáři předtím jsme krom zadání destinace a vyřízení platby nijak nekonverzovali.
 |
| Lucerna Music Bar - koncert Lali Puna, o ten hlavně tu běželo. |
Cesta plyne, probíráme různé věci. Nejdřív blbečka před námi, který jede po dlažbě kol Rudolfina třicítkou a zdržuje. "To je určitě Uber!", rýpne si paní a před Pařížskou rychlost neubírá, ba přidá a blbečkovi udělá zlomyslnou myšku, samozřejmě v rámci pravidel silničního provozu!
Na přímce pravobřežní komunikace protínající Karlín probíráme - slovy nové členky diskusního kroužku - "značkový rasismus". Totiž jak řidiči jednotlivých regionů nevraží na řidiče s odlišným písmenem na RZce. Tady v Praze se nadává na S-kaře, všude mimo Prahu na A-čkaře, u nás v Ústeckém kraji na K-čkaře z Varů, ve Varech nadávají na nás. Tady v Praze se pak nadává svorně na všechny ostatní z venkova, se zvláštním zřetelem na U-čkaře. Namítám, že neohrabanost těchto venkovanů bude statisticky stejná jako venkovanů ostatních - co očekávat od řidiče, který praktikuje jízdu ve městě, kde na každé křižovatce mají kruhák a se semaforem se potká leda před zúžením vyfrézované silnice nebo na jediné křižovatce v Klacíkově, kde dokonce může v praxi testovat institut odbočovacího pruhu. Takový pak v Praze kouká jako jelen z jara i na podzim a je totální změnou poměrů zmaten a to se pak není co divit.
Pak nás zlomyslná navigace fordfocusu navádí k Invalidovně místo na Palmovku, což je chyba, bleskurychle řidičkou napravena bystrým švenknutím mezi odbočovacími pruhy před semaforem. To by vidlák z Prunéřova nedal!
Zatímco paní s hlubokým témbrem stáčí povoz správným směrem, doleva, konverzace se také stočí jinam. K politice. Naše dočasné společenstvo ještě před završením pouti zjistí, že ve volbách jelo podle navigace shodně doprava, všichni volíce Topku. Rázem jsme všichni tři v taxíku stmeleni naší nedávnou volbou a ani se nám nechce loučit, jak držíme my pravicoví voliči pohromadě. Tváří v tvář okolním spáčům, z nichž každý druhý volil Babiše nebo Okamuru a bude volit Zemana. Fuj!
Síma jemně naviguje řidičku uličkami k cíli a pak, při zúčtování cesty, je to zase úplně jiné: tentokrát se fyzicky neplatí nic! Aplikace Liftaga na hotovost nehraje, strhne si od Símy z karty.
Tím se pravda zadlužím, vezmu ale tágo příště. Jen z mého oldschool mobilu budu muset pěkně postaru - hlasově na centrálu a pak platit též starosvětsky - cash - jako za krále Holce. To Síma má s aplikací ještě další výhodu - jízdu má hezky uloženou v archívu, k zákaznickému účtu se jí přičtou bodíky a příště pojede výhodněji nebo desátou jízdu zadara nebo tak nějak. Inu zákazník je pán, to platí furt.
To byly mé tři taxi-jízdy Prahou: každá trochu jiná. A vím, že i dnes se dá jet tágem pěkně postaru - bez chytrých mobilů, bez aplikací. Že jsou věci stále v rukou protřelých mazáků soukromých taxislužeb. Že se natahují neznalí zákazníci, moulově z venkova, turisté ještě řádově víc. A že se tihle oldschool taxikáři svých dřevních manýrů drží zuby nehty a buší pěstičkami a protestují, když jim progresivní alternativní služby lezou do označkovaných rajónů a zavádějí novoty a aplikace, které měří všem stejně. A považte tu drzost, že zákazníkovi se to líbí a chtěl by to všude a vždy! To pak ti oportunisté nasraně řvou, protestují, stávkují a urputně brání svá cechovní práva, stvrzená nepsanými výsadami ještě z dob králů Klémy a Gusty, obou toho jména prvních. Domnělá práva, garantující beztrestné okrádaní bližního svého na tarifech a státu na odvodech. Práva kazit dobré jméno své živitelky, s důrazem na svůj vlastní nenasytný prospěch.
A tak jsme u Símy doma, v pátém patře činžáku v Libni. Libeň je v mém třetím případě taky nová, zatím jsem jezdil jen na Žižkov. A odtud, ze Žižkova, právě přichází od Kačky zpráva, že už je taky doma, s Uberem, rychle a lacině.
Aby ne, má to podstatně blíž a stále stejnou trasou z centra, jen za dvěma rohy od Koleje 5. května, která se dnes jmenuje Švehlova, což je proti té mé historicky první jízdě taky podstatná změna.
