Vyvrcholení v Santiagu
zápis v p(r)outníkově deníčku

Konečně jsme v Compostele.
Všude špína, kompost,
"Hele,"
- už není důvod neříci
té krásce silně věřící -
"po kostele do postele!"

Hezký test životní pohody!

1. To dělám furt 

2. To ne, na konec Světa se těším 

3. To dělám furt 

4. Negativita = má rodná sestra 

Výsledek: 1/4, u mě dobrý!

Světla za řekou
Slavomír Kudláček

V očích se hromadí šero.
Zadrž mě ostružinou a svízelem.
Rezavým zábradlím mostu
zadrž mě na duši i na těle...

Za řekou se už rozsvěcují světla.
Je to neznámé město,
ve kterém po hmatu
nacházím útěchu.

Z ročenky Nejlepší české básně 2016, str. 39. Vydal Host 2016.
Zdroj: id Natasha, okoun.cz.

Kuriózní incident se psem v nočním čase

Deset večer. Tramvaj č. 10. Zastávka Biskupcova. Bzučí signál, ale ještě než se zadní dveře neprodyšně uzavřou, vběhne dovnitř pes. V tramvaji je o jednoho černého pasažéra (konkrétně retrívra) víc, ovšem potenciální páníček tu není.
Za ještě stojící tramvají se ozve řev: "Tyvole mám tam psa, doprdele pes je tam, můj pes! Neodjížděj kurvááá, neodjížděěěěěj!"
Řidič prosbu nevyslyší, desítka jede. Příští zastávka: Nákladové nádraží Žižkov.

Černej hafan proběhne interiérem kolem mě - sedím čtyři sedačky odzadu - až k předposledním dveřím. Užívá si jízdu evidentně nadšený, má vyplazený jazyk a v očích darebácké plamínky.
Jenže jak se povoz dostane do otáček, uvědomí si, že by tu asi neměl být sám, tedy že něco je špatně! Pes natočí po psím způsobu hlavu, světýlka rošťáka vystřídá udivený a hned na to ustrašený tázavý pohled: "Ty jo, kde je?"
Psa registruje celé osazenstvo zadní části tramvaje. Slečna naproti povídá svému milému: "Ten je roztomilej!" a na Basilejském náměstí se za mnou ozve starší mužský starostlivý hlas, že je to dost nemilé, když páníček zůstal na Biskupcově.
"Miško poď sem!" ozve se ze zadní plošiny. Stojí tam dva mládenci v mikinách s kapucí, touhle dobou již solidně nadrátovaní. Psa - Mišku - znají, Miška zná je. Poslechne. Ustrašeně, s ocasem staženým mezi půlkami jde k nim. "To se dělá? Sedni, na příští vystupuješ!" Miška poslechne a sedne. Nemá ani obojek, aby jí bylo za co přidržet. Ale už je u svých - nejspíš jde o kumpány, za kterými vběhla ze zvyku do vozu, nestaravši se o souběžnou přítomnost svého majitele.

Nákladní nádraží Žižkov. Otevřou se dveře. "Poď!" Miška za jedním z kluků vyleze ven, on ji usadí na chodník, "Čekej!" A vrátí se zpět do vozu.
Miška přičupne na dlažbu, otočí hlavu proti směru jízdy, do přehledné přímky koridoru bulváru Jana Želivského, Asi je na podobné incidenty zvyklá - nezmatkuje, neodbíhá, čeká. Starší hlas za mnou s úlevou připodotkne: "Vona se neztratí a von je stejně hned tady."
Bzučák, tramvaj jede k zastávce Mezi Hřbitovy. Miška sedí na chodníku před žižkovskými činžáky a způsobně vyhlíží dobíhajícího páníčka. Koneckonců si může být jistá, že tu bude co nevidět. Tím jsme si jistí i my v tramvaji - i přes zavřené dveře slyšíme hurónský řev narušující právě nastolenou dobu nočního klidu. Širokým prospektem se směrem k nebožtíkům na Olšanech nese: "Miškóóóóó, Miškóóóóó, čekééééj!"

BR2049

8/4. Ostatní zakřížkovaná místa nejsou rezervovaná,
jen trvale vyhrazená.

Když jsem si před týdnem, očekávav i na klášterecké poměry velký zájem, bookoval z hlediska 3D obrazu a surround zvuku to nejvymazlenější místečko v sále, byl jsem troška zaražen, že jsem první. Ale říkal jsem si, že je týden čas a další zájemci procitnou až po neděli.
Dnes je den D, Blade Runner 2049 slavnostně zahajuje svou pouť kiny téměř celosvětově (jen 3 francouzsky mluvící země, což nemůže být náhoda, i když netuším proč, mají výjimku a pouští sequel o den dříve). Jde o svátek pro všechny fanoušky klasické sci-fi, zejména pak pro všechny vyznavače kultu technoidní poetiky prvního dílu z roku 1982, neřku-li stejně kultovní knižní předlohy Philipa K. Dicka. Jsem kultovní fanda obou, k tomu celých 25 let ("díky" komoušům jsem viděl až režisérský sestřih z roku 1992) entuziastický posluchač kongeniálního originálního soundtracku od Vangelise, jednoho z ideových zdrojů mé oblíbené hudební kategorie, které se říká IDM (inteligentní taneční hudba).
Tak se samozřejmě těším, už od rána ladím se na vlnu nepravděpodobně formovaného světa nedaleké budoucnosti, problematiku replikantů, jejich práva na život mezi lidmi a na sledování dalších osudů lovců těch androidů, kteří si bůhvíproč myslí, že právo na život mezi lidmi mají.
Těším se a trochu mě překvapuje, že má rezervace je stále ojedinělá, že ani tento evidentní podzimní blockbuster nevzbudil v mém rezidenčním městě valnou odezvu. Snad další fandové dorazí, oni už z principu jsou tihle technicky orientovaní nerdi dost nepořádní a roztržití a jednají instinktivně, intuitivně, nahodile. Bez předchozí rezervace.
Ani kdyby nedorazili a nehrálo se - což je v kině Egerie stav normální - neděje se nic, jen holt Blade Runnera z roku 2049 neuvidím dnes, ke dni téměř celosvětové premiéry...   

Dotaz na Rádio Jerevan

"Máme hodně utečenců?
Kolik jich je u Čečenců?"

Odpověď jsme našli lehce:
"Počet není vůbec hrozný;
vždyť k nám ani dál na Grozný
nikomu se prchat nechce!"

Změna uším nesvědčí

Ze středního změň rod UCHU,
vznikne UCH, ten, mdlého duchu,
břichatý, labilní k svodům,
vymění tě za hospodu,
k ničemu ozdoba hlavy,
rázem jsi nedoslýchavý.

Na mou věru strašná změna!

Co nastane, je-li žena?

Trápí tě rozmary svými,
našeptává pocit viny,
jsi původcem všeho zlého,
neslyšíš už nic jiného,
že jí stále něco chybí.
Ach ta UCHA, vývar z ryby!

Ranní jádro sdělení

Dělám si k snídani čaj s medem a citronem. Prevence. Chřipka lítá všude kolem, nechci zalehnout na matrace.

Pytlík je dostatečně vylouhovaný, medem od Čekalů z Meziříčí jsem dokonale upatlaný. Přichází bod c) procedury - překrojení žluťoučkého kulaťoučkého plodu z Lidlu.
A už to vidím! Objeví se sklad paliva pro Jaslovské Bohunice, rozsáhlé příbuzenstvo

manžela lyžařky Květy Jeriové, nekonečné semeniště úporného plevele.
Jak je možné, že v době ilegálních manipulací s embryi a kmenovými buňkami, klonování ovcí a idiotů v politice, GMO kukuřice, dokonalé znalosti principů partenogeneze; v době, kdy regály marketů, včetně Lidlu, přetékají bio produkty s označením "seedless", narazím na citron, v kterém je víc pecek než na vitamíny bohaté dužiny?

Začínám chápat všechny ty Jihočeské matky, rakouské aktivisty a Stranu Zelených. Stop nuclear power, skoncujme s jádrem!
A tak jsem dneska ráno po šťourání a pátrání ve šťavnatých hlubinách - prsty oblemcané nejen medem - v jádru pěkně kyselej!