Jaro
(Týně)

Napětím nedýchám
na poslední vločku
ve tváři Sněhurky.

Zoufale věřím,
že nakonec
políbí
ona
mě.

březen

Na Měděnci sníh se tenčí,

včely lezou, a mravenci,

všechno zase jednou žije,

i pylová alergie,

mezi ptáky jsou tu tací,

co se s jarem rádi vrací,

jsou jich plné tažné trati,

Andrej se nám také vrátí,

vypršelo mu pozvání.

U konce zřím ledů tání,

koryto je plné řeky,

beru stále stejné léky

k upevnění sebeúcty,

státní správě bytní účty,

bezďáci si staví hrady,

slunce konečně má grády,

na půl roku svět se svleče,

radostí chce se mi ječet:

"Jaro, pro polibek pojď si!"

(Stejně raději mám podzim.)